Bitva u Waterloo

Nesmrtelnou slávu si fyzilíři-granátníci střední císařské gardy získali v polích u Waterloo. Brigáda tvořená 3 prapory těchto hrdinných mužů pod velením divizního generála Rogueta zanechala na bojišti z původního stavu asi 1700 mužů bezmála 800 bojovníků. Tato heroická neústupnost a schopnost sebeobětování v již ztracené bitvě do budoucna neustále oživuje a připomíná úspechy tehdejší francouzské armády a jejího geniálního vojevůdce císaře Napoleon I.

            V popředí s čákou nastoupená Střední garda (naše jednotka),

s medvědicemi Stará garda před bitvou u Waterloo 

neděle 18. června 1815

Francouzský císař Napoleon na tuto bitvu v Belgii shromáždil 37 praporů (včetně císařské gardy) celkem 130 tisíc mužů, aby porazil anglického vévodu Welingtona jehož armáda ve spojenectví s Blücherem, pruským maršálem, čítala 210 tisíc vojáků. Císař se snažil držet Welingtonovu a Blücherovu armádu odděleně od sebe, aby mohl zničit každou armádu zvlášť. Již den před rozhodující bitvou Napoleon zahnal pruské vojáky s Blücherem u vesnice Ligny a později poslal maršála Grouchyho je pronásledovat. Welington umístil svoje jednotky za hřeben kopce v pozadí statku La Haye Sainte (Lahsán), protože místo navštívil už minulý rok, věděl, že tento terén bude příznivý k obraně a děla protivníků nebudou tak účinná. Noc před bitvou ustavičně pršelo a terén bojiště byl proto velmi zmáčený. Napoleon doufal, že pokud se počasí druhý den zlepší, bude možno zaútočit. Jeho jednotky měly odpochodováno 30 km za jeden den a potřebovaly si odpočinout. Ráno byly armády připravené k boji i přes hlad, špínu a mokro. 

Napoleon se svou skupinou při bitvě u Waterloo

V 11 hodin padly první výstřely. Napoleon rozmístil děla pod hřebenem a ostřeloval holandsko-belgickou divizi, kterou Welington umístil do přední linie na hřebeni. O půl hodiny později Napoleon nařídí útok na Hougoumontův (Ugumontův) statek, aby Welington vyklidil obranou linii. V průběhu bitvy k němu posílal tisíce vojáků, ale marně.

Hougoumontův statek (kulisa) na bitvě u Waterloo

V 13.30 Napoleon odešle pěchotu (asi 14 tisíc mužů) směrem na hřeben, ale stále nemá ponětí jaký počet mužů se na něm skrývá. Francouzští dělostřelci bombardují hřeben. Střed anglo-spojenecké armády je pod palbou. Welington věděl, že francouzi neudrží takto masivní bombardování dlouho, ale nebyl si jistý, jestli jeho pěchota odolá a proto se přední linie musela stáhnout za kopec až za koaliční děla. Welington následně odpověděl kartáčovou palbou. Francouzská pěchota však odolává a postupuje až na vrchol hřebene a tak Welington vyšle svou pěchotu na obranu a hned za ní i kavalerii, aby zabránil jejímu průlomu.

Francouzská děla umístěná pod hřebenem při bitvě u Waterloo

Welingtonova kavalerie pěchotu před nimi přímo rozpráší a zmocní se francouzských děl. Napoleon odpoví taktéž protiútokem kavalerie. Krátce po poledni se začne Blücher s pruskými vojáky vracet. Kde se nacházel Grouchy s jednotkami Napoleon neměl ponětí. Počítal s tím, že tlačí na prusy. Grouchy ovšem nedostal od Napoleona povely a proto zůstával mimo bitvu i když sám slyšel kanonádu. 

Napoleon věděl, že musí zaútočit. Divize Donzelota, Allixe a Marcogneta se hnaly vpřed proti spojeneckému hřebenu na pravé straně a Wellington na ně musel poslat všechny své rezervy. Napoleon se obával příchodu prusů, ale doufal, že jeho včasný útok jim zabrání ochránit ostatní spojence. Prapory císařské gardy držel zatím zpátky a nařídil maršálovi Neyovi (Neovi), aby s kavalerií okamžitě obsadit statek La Haye Sainte (Lahsán), který ležel přímo před středem spojenecké linie. Welington nařídil utvořit karé, která Neye s kavalerií 7x odrazila, protože se Ney nenechal podpořit dělostřelci. 

V popředí francouzská pěchota, v pozadí červení angličani stojící na hřebeni při bitvě u Waterloo

V 17 hodin odpoledne pronikla pruská armáda do vesnice Plancenoit a střetla se se sborem hraběte Lobau. Císař proti nim poslal ihned 10 tisíc mužů mezi nimiž byla i Mladá garda, což ale na Blücherovu armádu bylo málo. Musel tedy poslat 2 bataliony Staré gardy, aby vesnici dobil zpět. Stará garda vyhnala na 14 batalionů prusů. Welington stále čeká na posily od Blüchera. Francouzům se podařilo obsadit statek La Haye Sainte a anglo-spojenecký střed byl tím vystaven přímému útoku. Napoleon ovšem utrpěl velké ztráty a stále nemá zprávy o Grouchym a jeho 33 tis. můžích.

I když Welingtonovo rozmístění bylo efektivní, jeho linie byla v některých místech velmi úzká. Brigády Kielmansegge a Ompteda byly zdecimovány a zanechaly velké mezery ve středu linie, které se Welington snažil zaplnit. Na pomoc mu přišla holansko-spojenecká brigáda a zaplnila onen střed. Napoleon měl k dispozici tedy už jen poslední zálohu - svou císařskou gardu. Své nejstatečnější ze statečných. Byla velká šance, že by garda mohla střed prorazit. Zbývaly už jen dvě hodiny denního světla a proto se Napoleon rozhodl a rozkázal generálovi Drouotovi: ''La Garde au Feu!'' (''Vyšlete gardu!''). 

Kolem 19 hodiny vyrazila Garda kupředu směrem k hřebeni. Útok přišel ve 2 liních s 8 prapory (600 mužů na prapor) Střední gardy, která provedla tento hlavní útok. 3 prapory Staré gardy zformovaly druhou linii, aby podpořily Střední gardu v proražení středu. Měl to být od Napoleona rozhodují úder, protože císařská garda byla záložní pěchota využívaná pouze k rozhodujícímu úderu. Přes kanonádu spojeneckých děl z hřebenu Střední garda s 3,5 tisíci muži postupovala dále s vířícími bubny s pochodem pas de charge a pokřikem 'Vive l'Empereur!' (sláva císaři). Byla doprovázena koňskou dělostřeleckou baterií poručíka plukovníka Duchanda. Hřeben je ale strmý a kluzký a proto nechávají děla 100m od hřebene a zahájí palbu. Linie britské pěchotní brigády čekala na císařskou gardu hned za hřebenem s Nassauerovými a Hanoverskými jednotkami rozmístěnými vpravo od francouzského útoku. Maitlandská gardová brigáda s 1,4 tisíci muži byla umístěna ke střetu s první kolonou. Welington byl zde a zadal příkaz: "Maitlandští, teď je váš čas!" Maitlandští tedy pálili ze středu.

Palba z pušek gardových granátníků při bitvě u Waterloo

Císařská garda, která nikdy předtím nezklamala stoupala po hřebeni. Většina spojeneckých brigád zůstala na hřebeni ve čtyřech řadách místo obvyklé dvouřadé palebné linie. Měl to být střet dvou elitních jednotek. Střílelo se na pouhých 50m od sebe. Vojáci viděli přesně kdo na ně střílí. Během tohoto boje padlo na obou stranách velké množství mužů. Poručík generál baron Delort seděl před svou skupinou kyrysníků držených na podporu útoku a mohl jen sledovat jak se Střední garda vrhá do souboje mušket, když se pokoušela udržet své postavení na plošině. Britové nabili svoje muškety a pochodovali proti Gardě s nataženými bodáky. Mnoho vojáků pěchoty by před takovýmto útokem uteklo, ale Garda byla neoblomná a neustoupila. Postavila se útoku a následoval tvrdý boj s bajonety, pažbami a šavlemi. Francouzi tím utrpěli velké ztráty.

Garda útočící na spojence s bajonety při bitvě u Waterloo

Po 20 hodině přichází na bojiště nečekaně pruské jednotky pod generálem Pirchem. Jen díky nim se císařské gardě nepodařil postup vpřed. Muži z 5. pěší brigády konečně donutili Lobaua opustit vesnici Plancenoit. Welington nařizuje hlavní útok. Tento útok přinutil francouzskou armádu k ústupu. Francouzský pravý bok se začal hroutit a prusové nyní silně postupovali. Brigády Donzelotu, Allixe a Marcogneta pokračovaly v útoku a držely spojenecké jednotky ve středu a podél hřebene na východ od La Haye Sainte během útoku císařské gardy. Francouzská armáda se tak rozpadla a zbývající vojáky zachvátila panika.

Kavalerie ve střetu při bitvě u Waterloo

Formace se postupně prolamovala a víc a víc francouzů prchalo zpět dolů ze svahu. 52. pluk lehké pěchohty lorda Seatona postoupil k jejich pravému boku a započal palbu. Útvary se tím rozpadly na malé skupiny mužů, které ale stále útočily. Tyto skupiny byly brzy přemoženy a francouzi se dali na útěk. Britové pronásledovali prchající neorganizovanou Gardu po hřebeni kopce dolů. Britské dělostřelectvo zpočátku pálilo na prchající, ale britové je pronásledovali tak těsně, že by mohli zasáhnout své jednotky a tak palbu zastavili. Francouzi byli pronásledováni až na úroveň statku Hougoumont. Tam se zastavili, protože poblíž byla francouzská kavalerie.

Garda prchající společně s dalšími jednotkami při bitvě u Waterloo

Pouze 3 zývající prapory Staré gardy se společně s Napoleonem přesouvají k La Haye Sainte kde anglická kavalerie útočila na prchající francouze.  3 prapory vytvoří karé a jsou ochotni zemřít jen aby umožnili svému císaři útěk. Garda donutila Napoleona úchýlit se do posledního karé 1. pluku Staré gardy a prchnout až do Genappe (Belgie). Prohrál bitvu i válku. Císař uniká v kočáru, ale je pronásledován prusy. Nakonec zanechává prusům svůj kočár i s osobními věcmi a odjíždí na koni s několika důstojníky do Rossome. Garda byla na pokraji zničení a proto se jeden britský důstojník přiblížil k poslednímu ze 3 karé a to 4. gardových myslivců pod vlajkou příměří a vyzval je několikrát, aby se vzdali. Francouzský generál Cambronne, který jim velel údajně zařval jen jedno slovo: ''Merde!'' (''Ho*no!''). Ihned na to palba pokračovala a garda při pochodu vzad zanechávala jedno mrtvé tělo za druhým. 

Angličani postupující dolů z kopce při ústupu francouzů při bitvě u Waterloo

(Cambronne se ovšem mnohem pravděpodobněji vzdal, protože na jeho náhrobku stojí, že zemřel až v r. 1842. Victor Hugo řekl, že mnohem romantičtější je myšlenka umírání se svými vojáky, ale připustil, že jen být ochotný zemřít je stejné jako zemřít).

Když se Napoleon vrátil do Rossome, našel tam dva prapory granátníků pod vedením generála Petita také zformované do karé. V Le Caillou se k císaři přidali Soult, Drouot a Lobau. Doufal, že ještě shormáždí armádu ovšem prusové byli nemilosrdní a zabíjeli prchající vojáky hlava nehlava. Pro francouze už bylo vše ztraceno a když se 21. června vrátil Napoleon do Paříže, odmítla ho sněmovna dál podporovat a 4.7. kapitulovala. Napoleon abdikoval a chtěl uprchnout do Ameriky, ale místo toho padl do rukou britské námořní blokádě, kde se vzdal. Později byl odeslán na ostrov Svatá Helena, odkud se již nemohl dostat a v osamění jen se svými nejbližšími v nemoci umírá.

V 22 hodin se Welington setkal s Blücherem, aby oslavili vítězství. 

Napoleonovi se nepodařilo rozbít koalici, která proti němu vznikla. V bitvě u Waterloo zemřelo 36 tisíc vojáků a 10 tisíc koní v jeden den.

Rozmístění a útok armád v bitvě u Waterloo - křižovatka u La Haye Sainte:

Červené spojenecké jednotky, modré francouzské jednotky. Middle Guard - Střední garda

Křižovatka u La Haye Sainte. Prchající francouzi před spojeneckou linií. Model modeláře a historika Siborna. 

MONUMENT RANĚNÉHO ORLA 

Je památník ke vzpomínce obětí francouzské armády u Waterloo (Belgie).

Postoj zraněného orla je dramatický a patří mezi nejpůsobivější ze všech památek na Waterloo. Levé křídlo bronzového orla je zvednuté a odhaluje rány od kulek a šavlí. Na soklu pod orlem najdeme větu: "Aux Derniers Combatants de La Grande Armée" ("Posledním bojovníkům Grande Armée") 18. června 1815.

V r. 1900 Houssaye napsal:  "Comte de Maroy, Gustave Laronnet a já, jsme dostali nápad postavit  památník francouzským vojákům zabitým 18. června 1815. Koupili jsme pozemek mezi Grande route de Bruxelles a Chemin de Plancenoit. Nápad jsme představili vojenské společnosti Sabretache. Jerome vytvořil model raněného orla, který bude odlit z bronzu a bude stát na pomníku. Zvolené místo bylo místo kde se mělo za to, že skonalo poslední karé císařské gardy".

Orel byl odhalen 28. června 1904.

Tento monument naše jednotka Střední gardy taktéž navšívila při rekonstrukci bitvy a my jsme vzdali padlým vojákům gardy hold. Náš Zdenek (na fotce vpravo), zakladatel naší skupiny Střední gardy na tomto místě prohlásil: "Tak tady tenkrát skončili ti naši bratři".

Současná mapa místa bitvy u Waterloo. Statek Mont-Saint-Jean patří již k Waterloo. Červená linie označuje původní hřeben. Monument Orla je na místě kde skonalo poslední karé císařské gardy.

Čerpáno z webu: https://erenow.net/ww/waterloo-battlefield-guide/11.php 

dále z dokumentu Waterloo a knihy Oživlá historie.