Výstroj a výzbroj
Základem vojáka je výstroj a výzbroj. Střední garda měla jednu z nejhezčích uniforem. K úboru fusilierů-grenadierů střední gardy patřily:
- Frak (Habit) byl do tvaru mysliveckého, tedy byl zapnutý pouze na hrudi a šosy směřovaly na záda. Ušitý byl z vlny a musel mít podšívku. Na hrudi měl frak bílý revers a na šosech bílé orlice. Na ramenou byly připevněny epolety (Epaulette) v červenobílé barvě.
- Kalhoty (Pantalon) byly plátěné a bílé barvy. Kalhoty byly pověšeny na kšandách a proto měly vepředu padací most s otvorem na močení.
- Vesta a košile (Veste, Chemise) byly také plátěné a bílé. Na všech částech oblečení se nosily pouze mosazné gardové knoflíky s vyobrazenou orlicí.
- Kamaše (Guétre) nebo také spinky byly pokrývky lýtek a používaly se do bitvy v černé barvě a při slavnostních příležitostech v bílé barvě se stejně barevnými řemínky, které je držely na lýtku. Kamaše měly na koncích řemínky na podvázání pod boty, aby lépe držely na nohou.
- Boty (Chaussures) byly pravolevé s tkaničkami z kůže nebo s mosaznou přeskou na zapínání, která byla dražší. Podrážky byly podbité železnými čepy, aby se lépe vojáci pohybovali v terénu.
- Čáka (Shako) byla pokrývka hlavy u Střední gardy. Vyrobena byla z kůže a vlny. Čáku zdobily pletené bílé šňůry (Cordon), mosazná orlice (Aigle) a kokarda (Cocarde). Na čelní straně čáky byl umístěn buďto Pompon (Pompom) nebo chochol (Plumet), který se skládal ze sepnutého kohoutího peří.
- V táboře se místo čáky nosila Lagermützna - z němčiny táborová čepice (Bonnet de police). Čepice ušitá do velkého trojúhelníku a smotaná k hlavě tak, aby byl vidět střapec na konci. Při pochodu byla smotaná pod patrontaškou kde byl opět vidět na boku svěšený střapec. Na začátku 19. stol bylo tak jako dnes v armádě nemyslitelné nemít pokrývku hlavy a proto se nosila pokrývka hlavy i v táboře. Barva a vyšité znaky na ní odpovídaly pluku.
- Kabát (Capote) se nosil pouze v zimě a používal se také jako přikrývka. Běžně byl smotaný na Havresacu.
- Mušketa (Mousquet) byla ve své podstatě tři zbraně v jednom. Na delší vzdálenost se z muškety pálilo, na kratší vzdálenosti se bojovalo s připnutým bodákem nebo pažbou. Mušketa neboli křesadlová puška se nabíjela zepředu, proto tzv. předovka a to papírovou patronou do které byla zabalena olověná kulka s určeným množstvím střelného prachu. Střelný prach se také sypal na tzv. pánvičku umístěnou u křesadla, který zapálil patronu přes zátravku ve hlavni po čemž puška vystřelila. U Střední gardy se používá typ 1777 Corrigé An IX (PEDERSOLI). Váží 4,5 kg a měří 152 cm. Ráže 17,5mm (.69). Na našich vzpomínkových akcích se střílí samozřejmě bez kulek, ale i přesto je výstřel s křesadlové pušky střelným prachem nebezpečný a opatrnost je na místě.
- Bodák (Baïonnette) byl umístěn v pochvě vedle šavle a připevňoval se na hlaveň pušky. Bylo možno střílet i s bodákem na pušce.
- Šavle (Sabre) byla typ briquet. Nosila se v pochvě na levé straně a byla zavěšená přes hlavu na pravém rameni na bílých kožených pásech - Bandalírech (Banderole). Měla mosaznou rukojeť a ke konci byla zahnutá. Kolem rukojeti byl omotaný střapec (Portepee). Na našich vzpomínkových akcích se používají nenabroušené zbraně kvůli bezpečnosti. Opatrnost je i tak na místě, protože i tupá šavle může svou váhou způsobit zranění. Šermovat s nimi mohou pouze vycvičení aktéři.
- Patrontaška (Giberne) byla zavěšena napravo taktéž na bílých kožených pásech jako šavle přes hlavu, ale na levém rameni. Patrontaška byla ušita z kůže a uvnitř měla dřevěné přihrádky a vyvrtané dírky na patrony. Uvnitř voják nosil kromě patron také další střelný prach a kulky, křesací kameny, hadříky na otírání prachu, jehlu na proražení spáleného prachu v zátravce, štětec na čištění zámku a speciální kleště na zmáčknutí péra v zámku pušky kvůli demontáži. Patrontaška měla dole připevněné pásky kam se vkládala Lagermützna. Vepředu měla mosaznou orlici a na ochranu se potahovala bílou látkou s vyšitou černou orlicí.
- Tornistr - Tele (Havresac) byl batoh ušitý z kůže krávy nebo telete. Měl připevněné kožené bílé pásky díky nimž se dal pověsit na ramena, připevnit k němu složený kabát či klobouk a delší 3 pásky, které zabraňovaly krádeži jídla a potřeb.
Pod střední gardu také patří Sapéři (Sapeur), Pištci (Fifre) a Bubeníci (Tambour). Momentálně ale žádní v naší střední gardě nejsou.
Ke každému pluku náležely také markytánky. Markytánka (Vivandiére, Cantiniére) byla žena, většinou žena některého z vojáků, která jak jméno napovídá byla takovou prodavačkou. Putovala s armádou a prodávala a směňovala vojákům předměty jako papír, jídlo, alkohol a tabák. Markytánka neměla určené jaké oblečení má nosit. Většinou nosila kabátky a fraky po mrtvých vojácích přešité na svou velikost. Markytánky byly označovány mosaznými plackami, aby bylo jasné ke kterému pluku patří.
Obrázky z francouzské naučné knihy La Garde Imperiale - Officiers et Soldats